Narodila jsem se v Brně dne 29. 5. 1992 a toho dne jsem dostala jméno Veronika. Spolu s přibývajícím věkem jsem se začala zajímat o vše okolo mne, především o počítače, psaní textů a internet. Proto jsem se v roce 2007 pokusila o vytvoření svých prvních vlastních webových stránkách, které měly sloužit k prezentaci mých myšlenek a názorů.
Roku 2009 jsem svůj weblog přesunula z free hostingu WebZdarma.cz na placený hosting a spolu s tím i na doménu prvního řádu. Na této adrese blog a nyní i mé osobní portfolio běží dodnes.
V současné době zde najdete stručné informace o mé osobě, o mé tvorbě, o mé copywriterské nabídce, reference, ale také blog a odkazy na zajímavé články, deníčky a jiné stránky.
Lis 5
“Fatal error“, dvě slova, 10 znaků, 9 písmen … tím jsem kdysi uvozovala článek plný pocitů a emocí. Štěstí a zoufalosti, beznaděje a doufání, radosti i bolesti. Dnes se cítím tak nějak podobně :).
Srp 18
Blogování mi pomáhá zbavit se stresu, černých myšlenek, prostě hodit problémy na papír. Problém ale je v tom, že si stejně nikdy nenechám poradit, takže i když mi k tomu někdo řekne svůj názor, neposlouchám ho.
Srp 18
Tehdy, když jsme se měli poprvé potkat se mi na to setkání vůbec, ale vůbec nechtělo – byl jsi hrozně nesympateckej a měla jsem pocit, že si nemáme co říct. Jenže je tak nějak v mé povaze dát každému šanci. Říkala jsem si: „A co když je zrovna on ten pravej? Ty se toho vzdáš?“.
Srp 17
Ach, zdravím Tě, můj milý deníčku. Jak už sis možná všiml, píši Ti vždy jen při pocitech osamění, v depresích, zkrátka když se něco stane a není mi zrovna do smíchu. Jsi skvělou formou odreagování se a vybití přebytečných emocí. A co je to tentokrát? Jsem sama. Už zas.
Srp 17
Dejme tomu, že teď, v době, kdy se musím tak nějak rozhodnout, co dál – co se svým životem, jak si poradit, jak se vyrovnat se samotou, zkrátka neučit se žít sama za sebe a nedělat si z problémů těžkou hlavu, tak nějak rekapituluji a přemýšlím o minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
Srp 17
Aktuálně mám tři místa, kde bydlím, ale nikde se necítím doma. Jak je to možné? Těžko říct. Vlastně já vím, ale, můj milý deníčku, myslíš, že je vhodné Ti to dnes vysvětlovat?
Čvc 24
Sedím v posteli a přemýšlím, co dál. Zase jsem zůstala sama. Ano, můj milý deníčku, obracím se k tobě vždy ve chvílích osamění. Stává se, že mám chuť psát jednou za týden, ale také jednou za rok. Nic mne nehoní kupředu, netlačí, není kam pospíchat.
Led 21
Dnes, trošku se zpožděním, bych chtěla pojmout týdenní report trošku jinak, než ten předchozí. Mám v úmyslu celkově shrnout, jaké to je hubnout a porovnat to s tím, kdy člověk jí “normálně”, nesoustředí se na výběr potravin.
Led 14
Ach jo, programování :-D. Schodovitý tvar matice a následné vyřešení soustavy n rovnic o n neznámých jde trošku mimo mě :-D.
Led 9
Rozhodla jsem se, že založím tuto rubriku a každý týden si do ní zapíši, jak se mi daří a jak plním stanovené cíle. Rubrika je spíše pro mě, pokud vás to nezajímá, tak to prostě nečtěte. Publikuji to protože věřím, že se najde alespoň jeden člověk, kterého toto psaní zaujme.
Led 9
Konečně ležím v posteli, netbook na klíně (takové malé topení…ne, vážně, topí míň než počítač, nepřehřívá se a vše je ok). Úplně unavená, utahaná jako kotě. Nechce se mi nic dělat. I ty ruce nad klávesnicí kmitají jaksi pomalu a mačkají i ta tlačítka, která nemají. To zase bude překlepů 
Led 3
Před třemi dny jsme vstoupili do nového roku, do toho zatraceného roku, který se tak blbě píše, protože za dvojkou vždycky napíšu dvě nuly. Ačkoliv jsem na blogu v poslední době hodně neaktivní a ani loni jsem žádný závěrečný článek nepsala, rozhodla jsem se to letos změnit a zhodnotit, ať již pro sebe nebo pro případné zvídavé čtenáře neúspěšně úspěšný rok 2009. Read the rest of this entry »
Lis 15
Je tomu už dávno, co jsem chtěla mít velmi navštěvovaný a úspěšný weblog. V poslední době se stala tato stránka spíš takovým malým, nepříliš často aktualizovaným deníčkem, ale o to větší radost z ní mám.
Ani tento článek nebude výjimnou, i v tomto textu budu psát převážně o tom co dělám, jak se mám, o svých snech a plánech.
Víte, kdysi jsem kdesi četla citát, něco ve smyslu: “Nebojím se umírání, bojím se stáří, protože lidé ve stáří ztrácí veškeré radosti.” Je to zvláštní, že? Nám připadají staří už naši rodiče (nic ve zlém, mami, tati), jim zase jejich rodiče,… Read the rest of this entry »
Říj 6
Kdosi mi kdysi řekl: “Nikdy nezačneš úplně znovu.” Je to pravda, vím to, řešením je možná smazat blog, vyházet nepotřebné věci a “začít znovu, alespoň v rámci mezí a možností”. Tak to ale nechci.
Ačkoliv existuje spousta věcí, za které se stydím, která jsem v životě udělala špatně, které se mi nepovedly nebo jsem je prostě jenom nezvládla, myslím si, že existuje i spousta těch, kde jsem něčeho dosáhla, kde jsem pomohla lidem nebo se sama něco naučila. A proto bych nechtěla začít znovu, alespoň ne v celém životě.
Říj 6
Zítřek a káva přede mnou, včerejšek a nepořádek za mnou. A mohu se jen tiše ptát: “Je tohle to, co jsem opravdu chtěla?”.
Začal školní rok…novinka? V tom případě je asi něco špatně :-D. Zavřete operu, FF, IE nebo co já vím, co máte otevřeno, zkuste zmáčknout kombinaci CTRL+F4, následně klávesu V. Schválně, co to udělá? Černá obrazovka? Výborně, tak teď otevřít sešit, přinést papír, zvýrazňovače a tužku a hurá na učení se :-D.
Upřímně, úspěšně jsem zakončila prázdniny, zařídila si tarif u T-mobilu (taťka zařídil :-D, sama si nemůžu vůbec nic). Čeká mě výhledově celý školní rok (krom jednoho měsíce, ten již mám za sebou), ve kterém snad úspěšně ukončím svůj sedmý rok na gymnáziu, udělám autoškolu a k tomu všemu se nezblázním a nevypadají mi vlasy. Read the rest of this entry »